Někdy totiž peníze z nebe padají!

21:16 12. července 2014

Hrozně ráda bych se s Vámi podělila o jednu z mnoha situací, ve kterých si říkám, jak moc si přeju, aby Ježíše znali všichni lidé.


Příběh začíná u mého kamaráda Angela, který mi vyprávěl příběh ze svého života. Angelo uvěřil asi před deseti lety a je to úžasně zajímavý člověk, kterého stojí za to potkat v nějaké z pražských uliček - česky mluví skvěle a plynule, ale s pražským přízvukem. Haha.




Před pár lety, když byl Angelo ještě ve své rodné zemi, v USA, slyšel, že ho Bůh volá, aby jel do města vzdáleného asi 4 hodiny autem. Angelo neznal důvod a hlavně, měl auto na opravě. Nakonec mu jeho kamarádka půjčila auto, které ovšem mělo palivo jen na hodinu cesty. Neměl peníze. Přesto jel. Za hodinu dojel k pumpě. Už neměl palivo, ale ani neměl peníze. Prý se začal smát a mluvil s Bohem. Řekl: "Bože, co mám teď jako dělat?" a Bůh odpověděl: "Co bys dělal, kdybys měl peníze?". Angelo pobavený tím, že si dost možná povídá sám se sebou v autě, řekl, že by si koupil sandwich, colu a palivo. Bůh mu odpověděl, ať to tedy udělá. Angelo se smál, ale nic jinýho mu nezbylo, než důvěřovat Bohu. Začal čepovat palivo. Kolem jel autem pán, který se Angela, zatímco čepoval palivo, zeptal na cestu. Angělo odpověděl. Pán odjížděl, mrkl na něj a vyhodil z okna 20$. Jen tak. A Angelo zaplatil sandwich, colu a palivo...

Tenhle příběh jsem slyšela a koukala s otevřenou pusou. V duchu jsem si říkala, jak je skvělé, že se takové věci dějí v lidských životech. Dějí se těm, kteří opravdu důvěřují Bohu. Dějí se, ale mě ne a to je dobře, byla bych rozmazlená. To jsem si myslela... 

Další den jsem šla večer domů, veselá a vděčná. Přemýšlela jsem, jak našetřím na English camp (viz článek proč SPESHL.?), na který jedu 26.7. Šetřila jsem si na něj z peňez z buskingu - zpívání na ulici. Ještě mi hodně chybělo. A najednou. Z ničeho nic, na prázdné ulici leží dvě pětistovky. Byl to pro mě hustej šok. Ležely tam, přímo pod lampou. Čekala jsem, jestli si pro ně někdo nepřijde. Nepřišel. Běžela jsem na byt a hned jsem to musela vyslepičit svým spolubydlícím.

Další den jsem musela svůj příběh napsat Angelovi. Jeho reakce mě rozplakala. Řekl, že se ten den, co mi říkal svůj příběh, modlil za to, aby se mi stalo něco podobného, jako se stalo jemu na pumpě. Byla jsem dojatá, v šoku a hrozně vděčná. Vděčná, že vím, že se o mě Pán Bůh tak stará. Už mi zbývá jen malá částka a budu mít našetřeno. :)
Před tím jsem totiž zapomněla, že jakékoli zázraky se nedějí z lidí, ale z Boha. On je ten úžasný a skvělý a mezi mnou, Angelem a dalšími lidmi není rozdíl. Oba jsme lidé a oba nás Bůh miluje. Ježíš kompletně změnil můj život. Stal se smyslem mého života. A to není proto, že bych mu "dostatečně důvěřovala", ale proto, že on je Bůh. Umřel místo mě a vstal z mrtvých. A to je pro mě dostatečnej zázrak.

V sobotu po tom všem jsem byla na Kostele jinak a mluvil tam Janči Mahrik z Žiliny. Mluvil přesně o tom, co jsem potřebovala po mém zážitku slyšet a uvědomit si. Doporučuju!

(Jan 5:1-18) Co nám dává v noci spát? Do nám dává v životě pokoj?

              

You Might Also Like

4 komentářů

  1. A neměla bys náhodou jako správná křesťanka ty peníze někde vrátit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobrá otázka. Ahorát si moc nejsem jistá definicí "správná křesťanka". Žádnou takovou totiž neznám. Docela zásadní věc pro mě, jako pro křesťanku je, že nejsem správná, že jsem dost špatná. Že i když se snažím sebevíc, vždycky to nějak pokazím.
      Každopádně jsem nad možností si peníze nevzít, nebo je vrátit přemýšlela. Proto jsem také docela hezkou chvíli seděla vedle nich na ulici. Nikdo je nehledal. A "vrátit" je nebylo kam. Vím, že byly určeny pro mě, ale ne na nějaky hlouposti, ale na Camp ;)

      Vymazat
  2. Zajímavé, akorát mě trochu zaráží, že jsi nepřemýšlela nad tím (nebo jsi to sem aspoň nenapsala), jestli ten, kdo ty peníze ztratil, je nepotřeboval víc než ty (na jídlo nebo jiné potřeby).
    Jinak nálezy se dávají na policii a nálezné je 10%.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že jsem nad tím nepřemýšlela dostatečně. Co jsem pochopila pomocí internetu, že problém je u částky 5000,- a víc. Jinak jsem čatla spíše spoustu příběhů o tom, jak nějakou částku dali na obecní úřad, peníze propadly po 6 měsících úřadu. Ten večer jsem byla v Praze naposledy před pauzou 5 měsíců (svatba, svatební cesta, atd.), takže jsem neměla ani tuto možnost otevřenou.
      každopádně si myslím, že je to rozporuplné a je dost pravděpodobné, že bych jednala teď už jinak. Můžu si své rozhodnutí racionalizovat všema možnýma argumentama (jako třeba: a kdo by je upřímě zanesl na ten úřad?), ale bojím se. že by anoi jednou nebyly jednoznačné. S odstupem času, bez návalu emocí přemýšlím trochu jinak. Děkuju za komentář a názor

      Vymazat