Křesťanství, panenství, nebo třeba blbej účes

16:46 29. května 2016



Kamarádi a moji drazí, mezi všema zkouškama, přijímačkama a státnicema a po dvou dlouhých měsících, jsem to nevydržela a musím psát! Pokud chcete vědět, co se tak nějak dělo ty 2 měsíce, koukněte na facebook a instagram. 
Poslední dobou mi od Vás chodí úžasné a krásné zprávy (za které jsem neskutečně vděčná), ve kterých se často objevují slova o tom, jak je super, že jsem otevřená a sdílím to, co pro mě Ježíš udělal, že se nebojím mluvit o křesťanství a čtení Bible i když je to v dnešní společnosti do jisté míry tabu. Proto jsem se rozhodla k tomuto tématu pár bodů.



Lidi budou mluvit vždycky...
Mám spoustu skvělých nevěřících kamarádů (za který se hodně modlím a většina z nich to ví). Žiju v malém městě v Šumperku, kde se spousta lidí zná, ale často bývám i v Praze, kde je lidí mnohem víc, ale situace skoro stejná. Kdykoli jsem někde ve společnosti, s někým na pivu, na kávě, nebo třeba v parku, z pozice pozorovatele a posluchače se neustále dozvídám velké množství informací o tom, kdo přibral, kdo přebral, kdo má opravdu ošklivého partnera, kdo se chová jako "kráva/vůl", kdo je tak trochu blázen, protože se chová jinak, než by ta společnost očekávala a nakonec, kdo je teď společensky nepřijatelný člověk. Často tyhle věci říkáme proto, abychom vyplnili konverzaci, abychom my vypadali líp a někdy prostě jen tak, protože se to "prosim-tě říká".  Přijde mi zajímavý, že v české společnosti jsme se naučili hezky kritizovat, ale říkat upřímně "dobrá práce", to nám zas tolik nejde. A to se stačí kouknout na hokejové příspěvky na facebooku, abychom to viděli. :))

Křesťanství, panenství, nebo třeba blbej účes
Když jsem uvěřila a sem tam začala zmiňovat změnu v mém životě, nebo si jí okolí začalo všímat, tak se mě většina lidí bála ptát. Pár lidí se leklo, že jsem vstoupila do nějaké sekty a za týden odletím a už mě nikdy neuvidí, tak se opatrně ptali. Do toho všeho jsem začala chodit s Vaškem který mě rok na to požádal  ruku. V Té době mi bylo 20 a netajila jsem se tím, že jsem ještě panna. V tu chvilku se velkému množství mých přátel tak nějak rozsukoval jazyk a začali se ptát a do nějáké míry, asi pochopitelně, o mě měli strach. Když jsem měla rozhovory, kde jsem vysvětlovala, jak vnímám partnerský vztah a jakou svobodu vidím v "sexu po svatbě", většinou se mi dostáválo odpovědí typu: "však já znám křesťany, co chodí do kostela a nemusí to tak hrotit." Pod tíhou všech rozhovorů jsem se rozhodla všechy mé pocity ohledně zásnub sepsat do tady úplně prvního článku Je mi 21 a budu se vdávat. Nečekala jsem to, ale lidi ho četli. Někteří třeba malinko porozumněli a přestali se bát. A někteří začali mluvit ještě víc o tom, že jsem se zbláznila nebo co :D.



Moje identita není v tom, co si o mě lidi povídají
Uvědomila jsem si i díky reakcím na článek, že neznám žádnou českou křesťanku, která by psala o svém životě a pak většina lidí v České republice v životě žádného křesťana doopravdy nepotkala a neměla možnost zjistit "vo co vlastně jde". Tak jsem se sama sebe ptala, proč nepozvat lidi do mého života křesťanky, která se učí disciplíně, dělá chyby, dělá často věci špatně, přešívá sekáčové oblečení, zpívá a HROTÍ TO KŘESŤANSTVÍ A JEŽÍŠE. Chci ukazovat lidem, že jako křesťanka mám svobodu dělat cokoli, ale kvůli úžasné Ježíšově lásce (Zemřel na mém místě) a Boží milosti mám pro většinu věcí co dělám jiný MOTIV a jiné věci dělat nechci. Moje identita je přesně v tom, co pro mě Ježíš udělal a moc bych si přála, aby tuhle svobodu a lásku mohlo poznat víc a víc lidí.

A jo, lidi si o mě někdy povídají nehezký věci, někdy se vysmívají, někdy si myslí, že jsem blázen (což tak trošku jsem, chichi). Ale takový trápeníčka, se většinou rychle rozpustí, když vidím, že to má smysl.  A to vidím v každé zpávě, každém komentáři a kažném milém slově, kterých se mi od Vás dostává a za to děkuju!

Děkuju Vám za to a chci Vás povzbudit, nebojte se sdílet věci, které jsou možná pro ostatní divný, protože lidé o Vás pravděpodobně budou stejně mluvit. A pokud jsi křesťan/ka, neboj se to lidem ukazovat na svým životě a když se budou ptát, neboj se sdílet tu úžasnou radost. :)

Krásný den

s láskou L

Fotky jsou z foťáku Lucky Peškové >> https://www.facebook.com/psksphoto/?fref=ts


You Might Also Like

10 komentářů

  1. to je moc dobrý! pošlu dál... :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář, i když jsi ho z nějakého důvodu smazala, potěšil mě! :)

      Vymazat
  3. Ty jsi proste peckovni Lidu. Chybely mi tve clanky behem tech 2 mesicu, ale nastesti mam IG :) Posilam moc lasky a pokracuj v tom co delas! Moc ti fandim :)

    Niki

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělej článek! Díky za povzbuzení! :) Já už delší dobu píšu blog, začínalo to takovým deníčkem ze života aupair a přerostlo to v platformu, kde buď sdílím zážitky cest, nebo se občas zamýšlím nad smyslem některých věcí. Jsem otevřená v tom, že jsem věřící, myslím, že by to čtenář mýho blogu měl poměrně jednoduše poznat, ale na druhou stranu jsem nějak zatím nedokázala o tom mluvit tak otevřeně, jako třeba ty tady. Moc se mi líbí, jak o tom píšeš a tak nějak občas přemýšlím, jak to sama předávat dál... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj :) Tvůj blog je krásný a myslím, že je super, že jsi otevřená o tom, že jsi křesťanka a je to vidět na Tvém životě! A pokud se o Ježíši sem tam víc rozepíšeš, tak už se těším, až si to přečtu! :) díky moc za komentář!

      Vymazat
  5. Krásný článek... :-) Narazila jsem na tvůj blog díky kamarádce, která sdílela na svém FB rozhovor s tebou, a jsem opravdu ráda, že se našel někdo tak odvážný, kdo píše o tak krásných věcech :-) Troufám si říci, že věřím tomu, že máš jistou korunu vítězství :-) Přeju ti, ať ti Pán žehná v další tvé tvorbě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jeee, děkuju ti moc Marti. Děkuju za krásná slova a za povzbuzení! :)

      Vymazat