"Táta zmizel bez rozloučení." B

17:24 29. října 2017

Ahoj, chci s vámi sdílet příběh, který se mně stal v dětství, ale má dopad na můj život i dnes. Jako poměrně každé dítě jsem svoji lásku, no vlastně všechno, stavěla na rodičích. Byl to někdo, koho jsem přece znala celý svůj život. Když jsem byla asi v 1. třídě, moji rodiče mi řekli, že se budou rozvádět. 

Byla jsem malá a moc jsem tomu nerozuměla. Moji rodiče pořád bydleli spolu. Největší změna byla, když se moji rodiče začali hádat.  Úplně mi to změnilo pohled na to, co znamená vlastně někoho mít rád. I když se možná nehádali každou minutu, mě to přišlo věčné.  Přišlo mi to, jako kdyby se mé srdce, které bylo stavěné na lásce mých rodičů, začalo rozpadat. Pamatuji si, když mi bylo 8 a můj táta zmizel bez rozloučení. Jako dítě doufáte, že se vrátí a všechno se změní. 
Nevrátil se ten den, ani za měsíc, ani ten další. Nevěděla jsem, co se s ním stalo. Celý dny jsem proplakávala a jediná vzpomínka co mi na něj utkvěla v hlavě, bylo jak řval. Začala jsem mít okolo toho noční můry. Asi po roce se vrátil. Byla jsem ráda, ale asi po týdnu, zase odjel. To mi zlomilo srdce úplně. Cítila jsem se jako pes, kterého na chvilku pohladíte a pak zmizíte a nic neřeknete. Problém byl, že jsem nebyla jeho pes, ale dcera. Mé noční můry se začaly objevovat více a více. Začala jsem mít ze svého táty strach. Začala jsem mít z táty panický strach. 
Když mi bylo 10 hlídala mě jedna slečna, naše rodiny se úzce znaly. A vzala mě mezi skupinu křesťanů.  Mluvili o Bohu, jako o Otci, který nás miluje. A který nás neopustil, ale znovu nám šel ukázat, na kříži skrze Ježíše, jak nás moc miluje. 
A protože jsem po nějaké době uvěřila, začala jsem poznávat více Boha skrze Bibli. Věřím, že to je způsob jak Boha můžu poznat více. A v Bibli je napsáno, že mám milovat lidí jak přátelé, tak nepřátelé. A taky jim mám odpouštět. Pro mě to vůbec není jednoduchého. 
Důležitou věc, co jsem si potřebovala uvědomit, že odpustit není zapomenut, co člověk udělal. Ano, to co udělal, ten čin, je hrozný, ale já věřím, že nemám žádné právo soudit toho člověka, mého tátu, ale věřím, že Bůh je ten, který je ten spravedlivý soudce.

Můj vztah je s tátou pořád těžký, vůbec se nevídáme, ale věřím, že Bůh dokáže měnit mé srdce.


Podzimní série článků BROKEN VESSELS (rozbité nádoby) jsou příběhy lidí, kterým se v minulosti staly, nebo se jim dějí, fakt těžkě věci.
Přeju si a modlím se, aby sdílení těchto příběhů vedlo k povzbuzení a pomoci lidem, kteří prožívají něco podobného. Budu vděčná i za Tvoje modlitby.
Většina autorů si přeje zůstat v anonymitě hlavně kvůli rodině a dalším lidem v příběhu. Pokud chceš ale konkrétního autora kontaktovat, stačí napsat mě na facebook www.facebook.com/bespeshl/, nebo na mail Ludmilaandrs@gmail.com a já Ti se svolením autora, ráda předám konakt. 

You Might Also Like

0 komentářů