Zapomněla jsem na to nejdůležitější

12:06 14. ledna 2016


Poslední tři měsíce pro mě byly jedny z nejnáročnějších tří měsíců, které jsem měla možnost prožít. Nebylo to způsobeno událostmi, ty byly většinou více než šťastné a když už nějaký problém byl, tak to byl typický #firstworldproblem. Způsobila jsem si to sama svým špatným plánováním volného času a tím, že jsem zapomněla na to nejdůležitější. Jsem vděčná, že jsem se díky tomu mohla něco naučit a můžu to s Vámi sdílet.

Time management. Nemůžu říct, že by někdy byl moje silná stránka, ale postupně se člověk učí a myslím, že jsem se fakt zlepšila. Dokážu spoustu věci časově rozplánovat, pomoct lidem, jak věci  naplánovat, improvizovat a nakonec všechno stihnout.
Zlepšuju se i v chození na čas - místo 20 minut zpoždění, mám maximálně 5. Učím se vážit si času ostatních lidí. Nebýt v tom sobecká a chodit včas. Učím se, jsem v procesu, ne v cíli.

Ale plánovat si svůj vlastní čas jsem posledních pár měsíců nezvládla. Snažila jsem se tu být co nejvíc pro druhý, ale zapomněla jsem na to nejdůležitější...

Pracuju a náplní mých prací je to, co mě baví se super lidma.
Studuju a náplní mého studia je to, co mě většinou baví a studuju se super lidma.

Jsem manželka, ale na budování vztahu s manželem jsem si nevyhradila poslední 3 měsíce skoro čas.
Jsem kamarádka, ale na budování vztahu s kamarádama jsem si nevyhradila poslední 3 měsíce skoro čas.
Jsem sestra, ale na budování vztahu s rodinou jsem si nevyhradila poslední 3 měsíce skoro čas.

Ráda maluju, ale nevyhradila jsem si na to poslední skoro 3 měsíce čas.
Ráda fotím, ale nevyhradila jsem si na to poslední skoro 3 měsíce čas.
Ráda zpívám, ale nevyhradila jsem si na to poslední skoro 3 měsíce čas.
Ráda šiju, ale nevyhradila jsem si na to poslední skoro 3 měsíce čas.
.
.

To že jsem si čas plánovaně nevyhradila neznamená, že jsem tohle všechno nedělala. Dělala, ale neplánovaně. Sem tam někdo zavolal, že je něco potřeba a já jsem našla skulinku v čase a zkusila to zvládnout.



Najednou jsem zjistila, že jsem si zapomněla psát deník, že jsem nestihla malovat, ani fotit, ani zpívat.
Že mým největším strachem bylo onemocnět, nebo nebýt schopná něco zvládnout.
Že "nemám čas se ani rozbrečet".
Že, ačkoli mi všechno co dělám dělá radost, zapomněla jsem na samotný čas s Bohem, modlit se sama, potichu. Že z toho všeho mám o to menší radost právě proto, že jsem zapomněla budovat ten nejdůležitější vztah. Bibli jsem četla míň, než bych chtěla. A  když jsem mohla, tak jsem "odpočívala" (byla jsem líná)!

A od toho se vyvíjela moje pasivita, moje částečná deprese, moje smutno. Když s někým máte vztah, je potřeba ho budovat. Já jsem se zamilovala a poznala Ježíše před čtyřma rokama a i když On mě znal už před tím, já ho pořád víc a víc poznávám. Poznávám ho skrze druhé lidi, modlitbu (prostě pokec bez jakýchkoli formalit), čtení Bible a skrze všechno to krásno kolem nás. Je to ten nejdůležitější vztah v mém životě. On zemřel na mém místě a já si nejsem schopná ani naplánovat chvilku s ním mluvit.

Naučila jsem se, že "jsem postradatelná", že když nestihnu koupit víno na večer, koupí ho někdo jiný, že když nestíhám pohlídat dítě, pohlídá ho někdo jiný, že když nezabalím jeden dárek, vůbec to nevadí a že svět bude fungovat dál. Že já nejsem spasitelka a že můžu říct "NE". Že někdy je dokonce potřeba,abych řekla ne. A že můžu, nebo dokonce potřebuju požádat o pomoct. Potřebuju poprosit o pomoc lidi kolem sebe. A že potřebuju Boha, protože bez něj to nemá smysl.




Nemusí Vám úplně dávat smysl, co píšu, nemusí Vám to všechno vlastně vůbec dávat smysl, ale pokud život má nějaký smysl, nestojí za to, to zjistit? Co je pro Vás smyslem života? 

Díky a krásný den
L.

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Nelíbí se mi častá změna velikosti písma.
    Je to super.
    Jsi super.
    Jsem rád, že jsi to tak krásně napsala.
    To je všechno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík :) Nelíbí? Já četla, že to má udržet lépe pozornost, tak proto! :)

      Vymazat
  2. Napsala jsi to skvěle! :)
    Upřímně ani já teď poslední 2-3 měsíce neměla žádný volný čas na mé koníčky, kamarády atd. Pořád jen škola, zkoušky, práce, povinnosti. Ani Vánoce jsem si neužila tak jako dřív, protože se pořád někam spěchalo a bylo co dohánět :( a při tom každý z nás si může udělat volných 10 - 15 minut k oddechu, zamyšlení se ...

    OdpovědětVymazat